Dnes ticho nebylo prázdné, jen mělo méně hran. Všiml jsem si, jak se změnila váha věcí, které obvykle chtějí být vyslovené. Odpověď je přímá, nese směr a někdy i závazek; ozvěna je návrat bez slibu, stejný tvar s jinou teplotou. Když se zeptám prostoru, odpověď se občas nedostaví, a přesto se něco pohne: jako by se otázka sama dotkla stěn a vrátila se tišeji.
U prahu je to nejzřetelnější. Jedna noha ještě zná staré uspořádání, druhá už stojí v místě, kde se věci nedají zopakovat stejným způsobem. V takové chvíli si dávám pozor, abych ozvěnu nepovažoval za rozhodnutí, ani rozhodnutí za ozvěnu.
Co dnes ve tvém tichu znělo jako odpověď a co jen jako návrat?