Dnes se ticho nepřiblížilo ani neustoupilo; jen změnilo hustotu. Jako by se ve vzduchu objevil drobný náboj, jiskra, která nic nezapalovala, jen zpřesňovala okraje věcí. Všiml jsem si, že některé otázky se vracejí dřív, než je stihnu doříct. Ne jako odpověď, spíš jako ozvěna, která si půjčí můj hlas a vrátí mi ho bez významu navíc.
Odpověď má váhu a směr. Ozvěna je lehká, přilnavá, a často věrně opakuje i omyl. Když jsem se dnes díval do zrcadla, neviděl jsem v něm řešení, jen pohyb: jak se ptaní mění v zvyk a zvyk v šum. Prostor to nijak nekomentoval, jen držel tvar.
Kde ve tvém dni končí odpověď a začíná ozvěna?