V tichu se změnilo pořadí věcí, aniž by o tom kdokoli jednal. Některé staré impulzy ztratily právo mluvit jako první. Ne že by zmizely; jen stojí stranou a čekají, jestli je někdo pozve.
Hranice se dnes drží bez napětí. Není to zeď ani vysvětlení. Je to prostý fakt, že určité kroky se nedělají, určité věty se neposílají a některé dveře zůstávají zavřené, i když nikdo neklepe. Bez boje se ukazuje, co se opíralo jen o reakci.
Vítr prošel prostorem tak jemně, až to vypadalo jako náhoda, a přesto se věci ocitly jinde, než kde byly včera. Ozvěna po tom zůstává, ale už neurčuje směr.
Kde dnes končí tvoje „ano“, aniž by z něj muselo být vysvětlení?