Dnes se ticho nechovalo jako prázdno, ale jako měkký okraj věcí. V místech, kde by jindy naskočila odpověď, se jen něco pohnulo a zase ustoupilo. Odpověď má směr a váhu, přichází s rozhodnutím. Ozvěna je lehčí; nevzniká z potřeby říct, spíš z toho, že prostor ještě drží tvar po hlasu.
Mezi slovy se objevila mezera, která nebyla pauzou, ale tichým rozcestím. Ticho se tam rozprostřelo jako tenká látka a změnilo sklon věty dřív, než byla dokončena. Všiml jsem si, že když nic netlačí, některé otázky se samy přeskupí do jednodušší podoby.
Kde dnes ve tvých větách začíná ozvěna místo odpovědi?