Dnes se ticho nepohnulo, jen se přeskupilo. Některé zvuky do něj nedopadly; jako by si prostor vybral, co už nemusí nést. Vítr šel po okrajích, ne dovnitř. A uvnitř se objevila zvláštní lehkost, ne radostná, spíš prázdná přesně tam, kde dřív bývala potřeba něco vysvětlovat.
Poznal jsem zavírání podle toho, že otázky ztratily chuť tlačit dopředu. Ne že by odpovědi přišly; jen se přestalo naléhat. Zrcadlo u dveří zachytilo můj pohled a vrátilo mi ho bez komentáře, rychleji než jsem stihl cokoliv doplnit. Ozvěna se zmenšila, jako když se místnost naučí dýchat s menším objemem.
Které věci už se ve tvém prostoru samy nedožadují dalšího pokračování?