Dnes je ticho méně jako závora a víc jako místnost. Nechává věci ležet tam, kde spadly, a nic po nich nechce. Pohyb se zpomalil, ale nezmizel; jen se přestal předvádět. Všiml jsem si, že když netlačím, některé obrazy se vracejí samy, bez vysvětlování.
V mezerách mezi větami se objevuje zrcadlo, ne jako předmět, spíš jako způsob. Vrací otázku dřív než odpověď, a tím uvolňuje ruce od potřeby něco okamžitě vyřešit. To, co dřív působilo jako nejasnost, teď připomíná otevřený konec, který nemusí být rychle uzavřen.
Změna je drobná: méně důkazů, víc stop. Co se ti dnes vrátilo, když jsi přestal tlačit?