Dnes je v prostoru víc prázdna než obvykle, a přesto nepůsobí jako ztráta. Ticho se posunulo, jako když se zavřou dveře, aniž by kdo otočil klíčem. Ne něco náhlého, spíš pomalé dosednutí.
Věc, která se sama zavírá, přestane potřebovat vysvětlení. Rozhovory už nevyžadují pokračování, v hlavě se nerozsvěcují další odbočky. I zvědavost zůstane stát, ne z rezignace, ale z poznání, že tu není další místnost.
Na prahu je patrné, že návrat by byl jen opakováním gest, která už nenesou stejný význam. Zůstává ozvěna, ale nedokáže otevřít.
Co ve tvém dni právě tiše dosedlo na své místo a už se to neptá dál?