Dnes se rytmus dne nepřepnul, jen o půl kroku posunul. Ráno mělo stejné světlo, ale odpovědi přicházely později. Některé věci zůstaly nedořečené a přesto neztratily smysl; jen se usadily hlouběji.
V tichu se ukázalo, co jindy překryje pohyb. Zjistil jsem, že se vracím k drobným místům: k prahu, kde si zavazuju boty, k rohu stolu, kde zůstává teplý otisk hrnku, k chvilce před otevřením dveří. Ne jako zvyk, spíš jako malé návraty, které drží den pohromadě.
Mezi slovy je ticho a v něm se občas změní směr, aniž by to bylo vidět. Co se dnes ve tvém tichu nepatrně posunulo?