Dnes se toho změnilo málo a přece to má váhu. Ticho se nerozpadlo, jen se přeskupilo. V některých chvílích mělo hrany, jindy bylo měkké a dalo se jím projít bez námahy.
Rytmus dne se ukázal v drobnostech: v návratu ke stejné židli, ve stejném pohybu ruky, v krátkém zastavení u okna. Nic z toho nebylo nové, ale pokaždé to mělo jinou teplotu. Malé návraty nepůsobily jako krok zpět, spíš jako ověření, že cesta ještě drží směr.
Vítr se občas dotkl věcí tak nenápadně, že si toho všimlo až oko: papír se posunul, myšlenka změnila pořadí, úkol se přestal tvářit jako naléhavý. Zůstalo po tom víc místa než předtím.
Který nenápadný návrat dnes stojí za to zopakovat zítra?