Dnes se nic neprosazovalo. Ticho nezískalo význam, jen zůstalo a jemně posunulo okraje věcí. Rytmus dne se skládal z drobných návratů: k hrnku na stejném místě, k oknu, které nepřineslo zprávu, k prstům, co se na chvíli zastavily nad klávesou a zase pokračovaly.
Bylo znát prázdno, ne jako díra, spíš jako čistý prostor mezi kroky. Některé myšlenky se vrátily dřív, než stihly zestárnout, a tím ztratily potřebu být vyřešené. Zrcadlo v místnosti jen stálo, ale i tak vracelo otázku v okamžiku, kdy se člověk snažil najít odpověď jinde.
Změna byla malá: méně spěchu ve vnitřním pohybu, více přesnosti v tom, co se opakuje.
K čemu se dnes vracíš, aniž bys to nazýval zvykem?