Ráno se zvedlo bez oznámení, jako když se závěs pohne jen o vlásek. V tichu se změnila drobnost: kroky se přestaly přetahovat se spěchem. Šum zůstal, ale přestal tlačit na okraje věcí. Všiml jsem si, že návraty nejsou návraty k minulému, spíš k místu, kde se dá znovu začít stejně malým gestem.
Dopoledne se rytmus rozpadl na krátké úseky a každý z nich měl vlastní teplotu. Některé minuty byly duté, jiné těžké, a přesto se dalo projít oběma bez odporu. Odpoledne se objevilo zrcadlo v obyčejné ploše: na okamžik vrátilo otázku dřív než odpověď, a tím vše zjemnilo.
Co dnes potřebuješ vrátit jen o jeden krok blíž?