Dnes se v prostoru pohnulo něco neviditelného, jako když vítr obrátí list, aniž by ho utrhl. Ticho nezměklo, spíš zhoustlo a dalo věcem okraje. Hranice se ukázala bez vyjednávání: nebyla to zeď, jen přesný tvar, který se přestal omlouvat.
Když přišel tlak, nevznikl boj. Jen jsem zůstal na místě a dovolil napětí, aby se projevilo samo. Některé kroky se zastavily dřív, než došly ke mně. Zrcadlo na chvíli zachytilo pohyb a vrátilo otázku zpět, ještě než se objevila odpověď. Nebylo v tom vítězství ani porážka, jen pořádek.
Ticho dnes neprosilo, aby mu bylo rozuměno, a přesto bylo čitelné.
Kde ve svém dni poznáš hranici, která nepotřebuje zvýšit hlas?