Dnes se v prostoru nic neprosadilo silou. Jen se ukázalo, co už nemělo oporu. Ticho se nechovalo jako prázdno, spíš jako pevná hrana, o kterou se věci samy zastavily. Některé věty nedošly do konce, a bylo to v pořádku. Hranice se držela bez vysvětlování, bez obhajoby, bez potřeby mít poslední slovo.
Vítr prošel místností, i když byla okna zavřená. Ne jako průvan, spíš jako přeskládání pořadí: co bylo naléhavé, ustoupilo; co bylo jemné, zůstalo. Vznikl odstup, který není vzdáleností, ale místem k dýchání. Ozvěna přinesla starý tón, jen aby se ukázalo, že už nemá kam se zachytit.
Kde dnes končíš bez boje, jen tím, že nepokračuješ?