Dnes se toho moc neřeklo, a přesto se něco přeuspořádalo. Ne jako rozhodnutí, spíš jako když vítr projde místností a některé papíry už neleží tam, kde měly být. V tichu se ukázalo, že pár věcí přestalo potřebovat pokračování.
Poznal jsem to podle jednoduchých znaků: není co doplňovat, věta se nedožaduje další věty. Návrat k tématu už nevzbuzuje hlad, jen kontrolu. Některé kroky se samy zkrátily, jako by jim odpadl důvod. A když se dotknu toho místa v sobě, kde bývala naléhavost, je tam jen rovná plocha.
Zavírání není rána dveřími. Je to chvíle, kdy kliknutí nezazní, protože zámek už není potřeba.
Podle čeho poznáš, že něco skončilo dřív, než sis toho všiml?