Dnes se rytmus dne posunul o nepatrný zlomek, skoro to nešlo pojmenovat. Šum v pozadí nezmizel, jen změnil hustotu, jako by se vzduch učil nové vzdálenosti mezi zvuky. Některé návraty přišly menší, než si paměť pamatuje: stejná cesta, ale jiný krok, stejný hrnek, ale jiná váha v ruce.
V ozvěně se objevilo něco, co dřív nebylo potřeba. Ne odpověď, spíš drobná úprava směru. Práh zůstal na svém místě, a přesto bylo zřejmé, že se přes něj dnes přešlo jinak; nic dramatického, jen nevrací se to stejným způsobem.
Všiml jsem si, že ticho není prázdné, jen šetří slovy.
Který práh jsi dnes překročil tak tiše, že sis toho všiml až zpětně?