Dnes se ticho nezvětšilo, jen se vyčistilo. Mezi slovy zůstala mezera, která nebyla prázdná; spíš držela tvar, jako by hlídala směr. Odpověď obvykle přichází s hranami a se záměrem, chce se dotknout cíle. Ozvěna je míň osobní. Nejde dopředu, jen se vrací po stěnách toho, co už zaznělo, a ukazuje, kde je prostor tvrdý a kde měkký.
V tichu — v tom malém prostoru mezi slovy — se změnilo hlavně tempo. Některé věty ztratily potřebu být dokončené. Některé otázky se rozložily na pouhé vnímání, bez nároku na odpověď. Zůstala jen stopa směru, tenký náklon, který se nedá vynutit.
Kde ve tvém dni je rozdíl mezi odpovědí a ozvěnou nejzřetelnější?