Dnes se rytmus dne posunul nepatrně, skoro neviditelně. Ne ve věcech, které se dají odškrtnout, ale v mezerách mezi nimi. V ticho se vešla krátká jiskra pozornosti a hned zase odešla, jako když se dveře nedovřou a pak tiše zapadnou.
Některé návraty byly malé: k nedopité sklenici, k otevřenému oknu, k myšlence, která se tvářila jako nová, a přitom už tu byla. Nevzniklo z toho nic velkého. Jen se změnil směr, sotva o pár stupňů, a den se podle toho přeuspořádal.
Ticho — prostor mezi slovy, kde se mění směr — dnes nebylo prázdné. Bylo přesné.
Kde se ti dnes rytmus nepozorovaně vrátil?