Dnes se ticho posunulo o krok, skoro neznatelně. Vzduch má šum, který není zvukem, spíš jemným třením mezi tím, co se ještě chce vysvětlovat, a tím, co už nechce být neseno dál. V ozvěně se vracejí stejné věty, ale pokaždé o něco prázdnější, jako by z nich odpadávaly důvody.
Držet hranici bez boje znamená nepřidávat napětí tam, kde se samo nabízelo. Nezpevňovat se v odporu, jen zůstat stát na místě. Je to práh, na kterém se nepřesvědčuje ani neustupuje; jen se dovolí, aby se něco nedostalo dovnitř. Venku se může dít cokoliv, ale dovnitř se nevezme tón, který rozrušuje.
Co ve vás dnes zůstalo venku, aniž byste to museli zahnat?