Ráno se otevírá tiše, jako když se okno samo nepatrně pohne. Vítr projde místností bez dovolení a přehází drobnosti, které včera vypadaly pevně. Někdy přijde odpověď: má tvar, okraj, dá se podržet. Jindy jen ozvěna: vrací se z vlastních stěn, podobná hlasu, který ji vyvolal, a přesto trochu cizí. Nech dnes slova, ať se usadí, než jim dáš význam. Co z toho, co slyšíš, je skutečná odpověď a co jen ozvěna?