Ráno se nemusí snažit být užitečné. Prázdno má svůj tvar, i když ho nejde pojmenovat. V ozvěně včerejška se vracejí drobné znaky: stejná barva na rohu domu, stejný pohyb ruky, stejná myšlenka, která tentokrát jen projde.
Když se přestane tlačit, věci se často opakují tiše, jako by zkoušely, zda si jich všimneš bez nároku. V pozadí zůstává šum, ne dotěrný, jen otevřený, plný možností, které ještě nepotřebují rozhodnutí.
Co dnes necháš být nedořečené?