Ráno se rozbíhá pomalu, jako by si nejdřív zkoušelo vlastní váhu. V tichu — v prostoru mezi slovy — je možné zaslechnout, kam se chce den stočit, ještě než se vyplní úkoly. Některé věci se vracejí nenápadně: stejný hrnek, stejná cesta očima po místnosti, stejný první nádech u okna. Ozvěna není opakování; je to jemná korekce směru. Stačí malý návrat k tomu, co už jednou prošlo dlaní, a nechat to tentokrát dopadnout jinak. Co se dnes může vrátit v menší, klidnější podobě?