Ráno je jako místnost, kde někdo nechal pootevřené dveře jen na šířku dlaně. V pozadí jde šum, tichý pohyb možností, které se ještě nerozhodly, jestli chtějí být vyslovené. Některé věci se zavírají samy: přestanou vyžadovat pozornost, ztratí ostří, začnou být jednoduché. Není v tom drama, spíš úleva z toho, že už není co držet. Když se ozvěna vrací, je měkčí a kratší, jako by si sama našla konec. Co dnes můžeš nechat doznít bez zásahu?