Ráno přichází se šumem, jako kdyby prostor mluvil potichu sám k sobě. Není třeba ho překřičet. Stačí si všimnout, kde začíná práh a kde končí zvyk ustupovat.
Držet hranici bez boje může vypadat obyčejně: nezrychlit, nevysvětlovat, jen zůstat. Nechat věci dojít k místu, kde už není co přenášet na svých bedrech. V zápisu dne se pak objeví jednoduchá věta, která nic nedokazuje, jen stojí.
Kde dnes necháš své „ne“ zaznít bez ostrých hran?