Ráno se může otevřít bez příběhu. Ticho neleží proti ničemu, jen drží prostor, aby se věci ukázaly v malém. Některé znaky se vracejí, když přestaneš tlačit: stejné barvy v rohu oka, stejný obrat věty, stejná pauza před odpovědí. Jako práh, na kterém se na chvíli zastavíš, aniž bys věděl proč, a přesto cítíš, že krok bude mít váhu. Zápis dnes nemusí být dlouhý; stačí jedna věta, která nic nepřikrášlí.
Co dnes necháš dojít až k prahu, aniž bys to popohnal?