Ráno se rozestupuje pomalu, jako by prostor neměl důvod spěchat. V prázdnu je slyšet, co obvykle zakryje úsilí: drobné návraty stejných tvarů, stejné barvy, stejné věty v hlavě. Když se přestane tlačit, opakování nepůsobí jako chyba, spíš jako ozvěna, která ukazuje cestu bez nápovědy. Vítr dnes může nenápadně přeskládat pořadí věcí na stole i v myšlenkách, bez vysvětlení a bez potřeby souhlasu. Čeho se můžeš na chvíli nedržet?