Ráno se otevírá bez spěchu. V těle je možná jen ozvěna včerejších vět, které se nechtěly uzavřít. Není nutné je dopovídat. Mezi drobnými úkony se objevuje šum, jako když se v dálce mírně přelaďuje stanice; nic se netlačí dopředu, a přesto se něco skládá. Opakující se znaky se ukážou spíš v koutku oka než v přímém pohledu. Stačí je nechat projít, bez chytání a bez odporu. Kde dnes dovolíš věcem zůstat chvíli nerozhodnuté?