Ráno stojí v tichu a nic nepopohání. Všechno je blíž, když se to nesnažíš držet. Některé znaky se vracejí samy: stejné tvary v řeči, stejné náhody v drobných setkáních, stejné myšlenky, které už není nutné dotlačit do závěru. Mezi tím se ukáže práh, nenápadný, skoro všední, a přesto poznáš, že za ním budeš věci číst jinak. Dnes stačí zapisovat, co se opakuje, a nechat tomu prostor.
Kde se dnes objevuje tvůj práh?