Ráno se rozvine tiše, jako když se otevře okno a vítr jen projde místností, aniž by něco přesouval. V těle se ozve ozvěna včerejška, ne jako problém, spíš jako stopa. Není třeba ji chytat.
Když se dnes člověk přestane tlačit, začnou se opakovat drobné značky: stejná slova, stejné barvy, stejné zastavení u prahu. Mezi nimi leží šum, jemný zvuk možností, které se ještě nerozhodly, a přesto už jsou přítomné.
Který opakující se symbol si dnes dovolíš jen zaznamenat, bez zásahu?