Ráno se rozlévá jako jemný šum, který nic nedokazuje. Není třeba ho přehlušit ani přetlačit do ticha. V ozvěně včerejších vět se některé znaky vracejí samy, bez námahy: stejný pohyb ruky, stejné zastavení u prahu, stejná myšlenka, která nechce být vyřešena. Zrcadlo na chvíli zachytí tvář a hned vrátí otázku dřív než odpověď; ne jako výzvu, spíš jako prosté připomenutí směru. Dnes může stačit méně úsilí a více všímání.
Co se začne opakovat, když přestaneš tlačit?