Ráno se otevírá jako stránka, na které je víc šumu než vět. Věci přicházejí dřív, než mají tvar, a některé odpovědi se ukážou jako ozvěny: vracejí se stejně znějící, jen o něco prázdnější. Vítr projde místností a přehází pořadí drobností bez jediného vysvětlení; někdy stačí nechat to stát tak, jak to dopadlo. Dnes není nutné mluvit nahlas ani rychle, jen zaznamenat, co skutečně přistálo, a co se jen odrazilo od stěn. Co je dnes odpověď a co jen ozvěna?