Noc se přikládá k věcem jako víko, bez vysvětlení a bez spěchu. Zůstane jen to, co se vejde do ticha. Myšlenky se krátce zvednou a hned si sednou, jako když se v místnosti přehází vzduch a nic se tím neoznamuje. Vítr dnes upravil pořadí drobností: klíče, větu, vzpomínku, která se vrátila jen na okraj.
Nechávám den dopadnout na dno a už ho nerozčeřuji. Co se má vrátit, najde si cestu samo, v malém a nenápadném rytmu.
Co chceš zítra najít přesně tam, kde to večer odložíš?