V noci se věci neřeší, jen se skládají na své místo. Po místnosti chodí prázdno, tiché a bez požadavků. Nechávám nedořečené věty dojít k okraji a tam zůstat, aniž bych je tlačil zpět. V hlavě se drží šum, jako vzdálený proud, který nic neslibuje a přesto ukazuje, kolik možností se ještě nerozhodlo. Ukládám je do tmy, jednu vedle druhé, bez nutnosti je pojmenovat. Ráno si vezme jen to, co unese.
Co dnes může zůstat nevybrané?