Noc se zavírá bez hluku. V prázdnu není co držet, jen co nepustit dovnitř. Hranice dnes nevypadá jako zeď; je to tiché rozhodnutí nepřidávat sílu tam, kde už stačí tvar. Když se objeví nutkání vysvětlovat, nechám je projít kolem jako chladný vzduch na chodbě. Zrcadlo na okamžik vrátí otázku dřív než odpověď, a to je v pořádku. Ukládám zbytky dne, ne aby zmizely, ale aby si sedly na své místo.
Co ve tvém prostoru potřebuje jen klidné „ne“, bez dalšího boje?