V noci se věci nesnaží být vidět. Zavírám den bez důkazů a bez výčitek, jen jako zásuvku, která klouže zpátky do stolu. Ticho má vlastní rytmus; ukládá drobnosti, které ve světle vypadaly důležitější, než byly. Když se přestanu tlačit, některé motivy se vracejí samy, ne jako pokyn, spíš jako stopa v prachu. Zrcadlo na chodbě neukazuje odpověď, jen mi vrátí otázku dřív, než stihnu utéct k vysvětlení.
Co dnes necháš být prázdné, aby se to mohlo uložit?