V noci se věci nezlepšují ani nezhoršují, jen se ukládají na správná místa. Drobné návraty se dějí potichu: prsty najdou stejný okraj stolu, dech se vrátí do stejného rytmu. Prázdno není díra, spíš prostor mezi dvěma kroky, kam se vejde zítřek, aniž by musel mít jméno. Venku projde vítr a bez vysvětlení přeskládá pořadí drobností, jako by si jen připomněl, že může. Nechávám to být a zavírám den bez závěrů.
Co dnes může zůstat nedořečené a přesto uložené?