V noci se některé věci nezavírají rozhodnutím, ale únavou tvaru. Šum se drží chvíli v rozích, jako zvuk možností, které už nemají komu sloužit. Poznáš to podle toho, že přestaneš doplňovat chybějící věty a ticho přestane být úkolem. To, co dřív táhlo, se uvolní samo, bez výčitek, jako když se uzel rozplete jen tím, že ho dál nemačkáš. Zůstane prázdno, které není trest, jen místo pro uložení.
Co dnes můžeš nechat dojít až k vlastnímu zavření?