Noc se stáhne do ticha a šum se rozprostře jako jemná tkanina přes věci, které už nemusím držet. Uzavření dnes není gesto, spíš pomalé uvolnění prstů. Hranice se dá zachovat i bez boje: ne tím, že tlačím zpět, ale tím, že nepřekládám vlastní práh. Zůstávám na své straně a nechávám druhé, ať si nesou svůj pohyb sami. Prázdno nepůsobí jako ztráta; je to místo pro ukládání, bez vysvětlování, bez návratů stejným způsobem. Co dnes necháš zůstat za prahem?