Noc si sedá tiše, jako by se nic nemuselo vysvětlovat. Vítr přichází a odchází, jen občas zvedne okraj myšlenky a zase ho položí zpátky. Dnes je čas na uzavření bez dramatu: nechat věci dojít, nesbírat další významy. V prázdnu se ukládá to, co se přes den nedalo unést.
Zůstává ticho, ten prostor mezi slovy, kde se mění směr, aniž by bylo třeba rozhodnutí. Co se v tobě posune, když přestaneš tlačit i na poslední odpověď?