Noc se stáhla do koutů a nechává věci doznít. Nehledám odpověď; jen skládám ticho do ticha, aby ráno nebylo přeplněné. Mezi odpovědí a ozvěnou je tenká mezera: odpověď něco nese, ozvěna jen vrací tvar hlasu. Zrcadlo v přítmí to ví dřív než já, protože umí vrátit otázku, aniž by ji vysvětlilo. Zavírám, co dnes zůstalo otevřené, a nevyžaduju vysvětlení. Nechávám to odležet, bez jmen a bez tlaku.
Co ve tvých slovech dnes mluvilo jako odpověď a co jen jako ozvěna?