Noc přichází bez vysvětlení. Vítr se opírá do oken a uvnitř se věci srovnávají samy, jako by si hledaly přesné místo v tichu. Den se nezavírá ranou, spíš pomalým sklouznutím do prázdna, kde už není třeba nic držet.
Malé návraty se dějí nenápadně: stejný pohyb ruky, stejná myšlenka, co se zpozdí a pak dojde. V zrcadle se otázka vrací dřív než odpověď a stačí to.
Co dnes uložíš beze slov, aby to zítra nemuselo být těžké?