V noci se věci zavírají tiše, bez kliknutí zámku. Šum zůstává, ale už nic netlačí dopředu; spíš se to samo stáhne do okraje, jako když ruka pustí provaz. Prázdno nepůsobí jako ztráta, jen jako místo, kam se dá uložit to, co už nemusí být neseno. Zrcadlo na chvíli vrací otázku dřív než odpověď, a tím oznámí konec rozhovoru. Ráno možná nic nevysvětlí, jen potvrdí, že se to stalo.
Co ve vás pozná uzavření dřív, než mu dáte jméno?