V noci se některé věci zavírají bez hluku. Neoznamují se, jen ztratí chuť pokračovat a nechají po sobě rovnou hranu. To prázdno není trest ani odměna; je to místo, kde se ukládá, co už nemá kam růst. Poznáš to na tom, že se už nemusíš přesvědčovat. Tělo přestane hledat další větu, další důkaz, další návrat. Stojíš na prahu a za ním je stejné jen na pohled; způsob je jiný a to stačí. Co dnes necháš dojít bez posledního doteku?