Noc se zavírá bez námahy. V místnosti zůstává prázdno, které nic nevysvětluje a přesto drží tvar. Ukládám drobné zbytky dne, jako by šlo o prach z kapes: bez hodnocení, bez příběhu navíc.
Odpověď má váhu a směr, ale ozvěna je lehká; vrací se dřív, než se stihnu zeptat doopravdy. Zrcadlo to ví: neukazuje řešení, jen přesněji vrací otázku, někdy i s cizím tónem.
Co dnes ve mně znělo jako ozvěna, a co už bylo odpovědí?