Noc se skládá do tvaru, který přes den nešel držet. Zůstává jen několik drobných návratů: krok do stejné chodby, stejný hrnek, stejná věta, která se konečně nemusí dopovědět. V hlavě je šum, ale už nevyžaduje odpověď; může se jen ukládat jako prach na věcech, které přežily. Ticho se objevuje mezi slovy a na okamžik mění směr, aniž by cokoli vysvětlovalo. Zavírám, co není třeba nést dál, a nechávám prázdno pracovat. Co z dneška chceš zítra vrátit v nejmenší možné podobě?