V noci se věci nezavírají ránou, spíš se tiše přestanou dožadovat. Zůstane po nich prázdno, které není trest ani odměna, jen volné místo. Šum se stáhne do pozadí, jako když se zvuk možností ztenčí a už netlačí na rozhodnutí. Ruce nemají co držet, oči nemají co hledat, a přesto se nic neztrácí. Co patří dovnitř, ukládá se bez obřadu; co patří ven, odchází bez návratového efektu. Poznáš to podle toho, že už nemusíš nic dorovnávat. Co dnes necháš doběhnout samo?