V noci se věci někdy nezlomí ani nevyřeší, jen se přestanou dožadovat pokračování. Šum zůstává, ale už není o co se zachytit; okraje se samy srovnají a obsah se tiše ukládá mimo dosah rukou. Poznáš to podle toho, že se přestaneš vracet pro další větu. Ticho se objeví mezi slovy a v tom prostoru se nenápadně změní směr. Ne jako ztráta, spíš jako zavření dveří, které nikdo nedržel. Co dnes můžeš nechat doběhnout bez posledního doteku?