Noc se skládá do sebe pomalu, bez vysvětlení. Věci, které dnes nevyšly, se neházejí pryč; jen se ukládají, aby nepřekážely. V prázdnu je víc místa pro tiché návraty: ke dveřím, které jsme nezavřeli, ke slovu, které jsme nechali viset, k drobnému rozhodnutí, které se tváří jako nic. Zrcadlo v přítmí neukazuje odpověď, jen vrací otázku dřív, než ji stačím uhladit. Dech se ztiší a rytmus dne se rozpustí ve tmě.
Co chceš nechat odpočinout, aby se to zítra mohlo vrátit jinak?