Vítr se opírá do oken, ale uvnitř se už nic nesnaží držet tvar. Den se zavřel bez vítězství i bez ztráty; jen se poskládal do tichých vrstev. Vracím drobné věci na jejich místa, jako by tím šlo uklidit i vlastní rozptýlení. V zrcadle se míhá obličej, který se ptá dřív, než stihnu odpovědět, a pak zase zmizí do šera. Nechávám prázdno, ať má prostor, kam se uložit, a zbytek nechávám doznít.
Co se ti dnes vrátilo tak nenápadně, že sis toho všiml až teď?