V noci se hranice ukáže bez okrajů, jen jako rozhodnutí zůstat u sebe. Nejde o vítězství ani o obranu. Jen o to nepokračovat tam, kde se vnitřek začíná tříštit. Vítr obchází dům a bere s sebou to, co už nemá co nést. Ukládám dnešek do prázdna, jako věc, která se nemusí vysvětlit. V tichu mezi slovy se mění směr a tělo to pozná dřív než mysl. Hranice drží, když se o ni neopírá hněv.
Kde dnes končíš bez boje a bez omluvy?