Noc se zavírá bez nároku na vysvětlení. V pokoji zůstává jen šum, jako tenká vrstva mezi tím, co se mohlo stát, a tím, co se nestane. Držet hranici dnes neznamenalo zvednout hlas ani utéct; spíš nechat dveře přivřené a stát stranou, dokud tlak nepovolí. Nic se nedokazuje. Jen se ukládá, co se vešlo, a zbytek se odkládá do prázdna, kde se to nemusí hned tvarovat. Ticho má vlastní rytmus a není povinné odpovídat. Co dnes tvoří tvou hranici, když se nikdo neptá?